Naše hodnoty

Vinice - společenství křesťanů

O BIBLI

  • Bible je Boží slovo, je celé pravdivé a platné, ve spojení s Božím duchem nám ukazuje jeho jednání, úmysly, srdce a charakter, věci minulé i ty, které přijdou. Bible jako Boží slovo je základním zdrojem, který objasňuje všechno kolem nás. Ve spojení s Duchem Božím promlouvá jak o věcech platných pro dějiny světa a národy, tak do konkrétních osobních situací jednotlivců.
  • Bible je spolehlivý nenahraditelný nepomíjitelný způsob komunikace Boha s člověkem. I když je zapsaná lidmi, je celá vdechnutá Duchem Božím a je spolehlivě zachována v podobě, kterou Bůh zamýšlel, protože jako všemocný je schopný čistotu svého slova uchovat navzdory lidským nezáměrným i cíleným pokusům do ní zasahovat.
  • Bible je také spolehlivý dokument dějin stvořeného světa a lidstva. Každý Ježíšův učedník potřebuje Bibli číst, studovat, ve vztahu s Ježíšem se nechat Božím duchem vyučovat a obnovovat svou mysli a tím se proměňovat do podoby Kristovy.
  • Bible Kralická je nepřekonaný překlad do češtiny, darovaný Bohem z milosti. Nové překlady, z nichž některé jsou skvělé a pro svou soudobou češtinu námi preferované, rádi při studiu s Kralickou biblí porovnáváme.

O JEŽÍŠI

  • Podle Bible jsme byli Boží nepřátelé, mrtví ve svých hříších. Ježíš místo nás zaplatil za naše hříchy svojí smrtí na kříži, aby každý, kdo v něho uvěří, mohl žít věčně. Jeho milostí jsme se i my stali Ježíšovými přáteli a bratry, Božími dětmi a dědici. Jak? Každý z nás uvěřil, že Ježíš je Boží syn, který zemřel za naše hříchy místo nás, po třech dnech byl vzkříšený a žije. Touto vírou jsme i my v něm zemřeli starému životu, byli jsme vzkříšení do novoty života a dostali jsme moc být Božími dětmi. Žijeme v blízkém osobním vztahu s živým Bohem, milujícím Otcem, a s Ježíšem, naším Pánem a bratrem, kteří v každém z nás přebývají skrze Ducha svatého.
  • Přijetím Ježíše jako Krista (zachránce, spasitele) jsme se podle Bible znovu narodili a vstoupili do Nové smlouvy s Bohem. Tato Nová smlouva má charakter závěti, to znamená, že ten, kdo umírá (Ježíš), odkazuje všechno svým dědicům (lidem). Platnost nové smlouvy začíná vzkříšením, nikoli narozením nebo ukřižováním Ježíše Krista. (2 Korintským 5,16-17)
  • Obrácením (znovuzrozením) začíná nádherný dobrodružný život. Nikoli stav (stagnace), ale živá strhující cesta, na které se pořád se dá jít dál, protože “to je věčný život, abychom poznávali jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista”. (Jan 17:3)

O KŘESŤANSTVÍ A CÍRKVI

  • Křesťanství, tedy následování Ježíše, není náboženství ale osobní vztah s živým Kristem. Ti, kteří žijí, žili nebo budou žít v tomto vztahu, jsou v Bibli nazýváni církví a Ježíšovou nevěstou. Tato skutečná církev zahrnuje všechny lidi, kteří Ježíši uvěřili a dali mu svůj život, bez ohledu na to členy kterého církevního společenství či denominace jsou. Je to Ježíš, který ví, koho mu Otec dal, a pro ty si přijde. (Jan 18,9)
  • Jsme rodina. Vírou v Ježíše jsme se stali Božími syny a dcerami. Naše péče se zaměřuje na Boží rodinu, a až po té na potřeby lidí mimo církev. Ven, mimo církev, zase primárně směřuje svědectví o Kristu, ve kterém se ukázala Boží láska k lidem. Bez něj jdou lidé do zahynutí a nemají naději.
  • Poslání každého z nás je ukazovat (prakticky) Boží lásku ke všem lidem, protože Bůh touží, aby ho každý člověk poznal, byl zachráněn a měl s ním osobní vztah.
  • Vztah bratrství mezi křesťany neruší prostou mezilidskou slušnost a respekt (ohleduplnost), právě naopak! Bratři a sestry v církvi vedou dobrý způsob života, vzájemně se podporují, projevují ohledy, pomoc a službu od druhého nikdy neberou jako samozřejmost, přestože nás Ježíš vybízí, abychom byli služebníky všech. (1P 2:12)
  • Ježíš rozdal do církve dary (Efezským 4,8), a tak víme, že uvnitř společenství je každý k něčemu obdarován. Vzájemně se podporujeme a dáváme si prostor, aby se každý učil svůj dar užívat a rozvíjet. Také podporujeme a vyhledáváme mezi lidmi ve sboru povolání do služby, aby každý mohl stát v tom, k čemu ho Bůh povolává. Mimo církevní společenství, ve světě, pak každý z nás reprezentuje Boží lid a skrze Ducha svatého může projevovat vůči bližním kterýkoli z darů Ducha, podle toho, jak Pán dá.
  • Doba první církve neskončila, stojíme na jejím apoštolském základě, což znamená, že vše, co platilo pro první církev, platí i pro nás. Církev podle Bible není hierarchická, kromě jediného: že její hlavou je Ježíš Kristus. Všichni v církvi jsou bratři/sestry. Někteří bratři jsou ve službě starších, biskupů a jáhnů, někteří v úřadu pastora, učitele, proroka, evangelisty nebo apoštola, ale mezi sebou vzájemně a s ostatními bratry a sestrami jsou ve vztahu stále bratry a služebníky, nikoli nadřízenými. Staršími sboru, biskupy a jáhny se stávají muži, ctní podle Písma, nikoli ženy. (1 Timoteovi 3)

NAŠE POSLÁNÍ

  • Chválit Hospodina je to, k čemu jsme byli stvoření. (Žalm 102,19 “Lid bude stvořen, bude chválit Hospodina.”) Bůh přebývá na chválách svého lidu (Žalm 22,4). Je to služba, která nikdy nepomine. Je to zvláštní způsob intimního sblížení s Bohem, důvěrná interakce, v níž ho poznáváme a sami se dáváme důkladně vidět. Vdechujeme jeho lásku a vydechujeme chválu. Vdechujeme jeho slávu a vydechujeme uctívání. Vztah živého člověka s živým Bohem je také živý, proto přicházejí nové a nové písně a modlitby. Z Ducha do ducha, z ducha k Duchu.
  • Poslání svých učedníků pak jasně určil Ježíš, když řekl: “Jděte do celého světa a vyhlaste evangelium všemu stvoření.” A dále: “Ty, kteří uvěří v mé jméno, budou doprovázet tato znamení: Budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vkládat ruce a budou se mít dobře.”
  • Základním úkolem znovuzrozeného člověka je pak proměňovat svoji mysl. (Římanům 12,2 “Nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.”) Proměňovat se obnovou své mysli podle Božího slova znamená stávat se dospělým v myšlení (1Kor 14:20), protože člověk skrze Boží slovo a zjevení Ducha poznává, jaký je Bůh, jaký je jeho vztah k člověku, kým byl člověk učiněn a k čemu je volán, a tomuto poznání přizpůsobuje své myšlení, postoje a vztahy k Bohu, k sobě samotnému a k ostatním lidem. “Spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme všichni proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.” (2.Korintským 3,18)
  • Jsme si vědomi toho, že k proměně našich životů nevedou příkazy a zákazy, ale poznání Boží dobroty. (Ř 2:4)
  • Ve službě Bohu ani ve vztahu k němu nelze vyhořet. On je fontánou živé vody v nás! A jako jeho synové jsme vedení Božím duchem, takže poznáváme, do čeho se pustit, do čeho ne, kdy to pustit nebo předat atd.
  • Naší touhou a radostí je “láska v akci a moc v akci” – kdekoli se za lidi modlit, prakticky jim ukazovat Boží lásku, skrze Ducha svatého v Ježíšově jméně uzdravovat nemocné, povzbuzovat zdeptané, osvobozovat zajaté, posilovat sklíčené, dávat naději.

DUCH SVATÝ

  • Stali jsme se svatyní živého Boha, chrámem svatého Ducha (1Kor 6,19), který nepřebývá v chrámech postavených lidskýma rukama (Sk 7,48). Otec a Syn si v nás učinili příbytek (Jan 14,23) a přebývají v nás skrze Ducha svatého (Ř 18,1). Ten zkoumá Boží hlubiny (1Kor 2,10) a přináší zjevení lidskému duchu. Je to Duch pravdy, který nás uvádí do veškeré pravdy (J 16,13).
  • Křest Duchem svatým zprostředkovává větší blízkost, důvěrnost, plnost a také aktivitu v Božích darech a skutcích moci (zázracích). Stojí to za to po něm toužit a o něj žádat! (1Kor 14:1-5)
  • Společenství církve jako milující rodina dává bezpečný prostor pro vyučení v užívání duchovních darů a povolání.

VZTAH A ŽIVOT S BOHEM – NAŠE IDENTITA

  • Ježíš přišel, aby nám ukázal Otce. Poznat Boha jako otce je klíčové pro náš vztah s ním i pro plné vstoupení do požehnání, darů a odkazu, které nám Ježíš zanechal. Láska, moc a autorita, které nám odkázal, se uskutečňují v našem životě tím víc, čím víc poznáváme Boha jako milujícího Tátu a čím víc poznáváme Jeho očima sebe jako milované dítě.
  • Ježíš je náš Pán. On je Král králů – my jsme králové a on náš Král. My jsme kněžstvo a on náš Velekněz. Ježíš je také náš bratr, v něm jsme všichni prvorozenými syny Boha nejvyššího. My jsme světla světa a Bůh je Otec světel.
  • Náš Bůh je Bůh zázraků, velikých a dennodenních, je nadpřirozený velice přirozeným způsobem. Vyhlížíme naplnění Ježíšova slova, že budeme dělat skutky větší než on – ne proto, abychom na sebe mohli být hrdí a přitahovali pozornost, ale proto, že to řekl a jeho jméno bude oslaveno: Chceme vidět, jak kamarádovi doroste ruka, jak se sestrám a bratrům uzdraví krátkozrakost, vysoký tlak, skolióza a další. Chceme se směle modlit, aby mrtví byli vzkříšení, chromí chodili a slepí viděli a aby ti, kdo ho neznají, poznali Ježíše jako svého spasitele, krále, bratra a přítele, stali se Boží spravedlností v něm a přijali věčný život.
  • Neneseme kříž, ale chlubíme se jím. Nejsme životem s Bohem unavení a schvácení, ale naopak žijeme v odpočinutí, do kterého jsme vstoupili. Z našeho nitra prýští proudy živé vody a máme hojný život. Spasení si nemusíme zasloužit, dostali jsme je darem (Ef 2,8) a Bůh svých darů nelituje. Sloužíme Bohu z vděčnosti a protože jsme a chceme být jako on. Motivace k tomu být jako On v nás vzrůstá s tím, čím víc ho poznáváme, jaký je, kým nám chce být, za koho nás má. Nesloužíme mu proto, abychom si zachovali jeho lásku ani abychom si udrželi spasení ani abychom ho nezklamali. Skutečně jsme v odpočinutí. A když přijde životní období, které nás zmáhá, On nás vždycky najde, zbourá překážky, vyhraje naše boje a my během toho nemusíme nic než chválit, uctívat, děkovat. Proto se pohybujeme od vítězství k vítězství, od slávy k slávě a není to dřina. Je to nádhera a radost!